DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 31. prosince 2018

Recenze/review - DEATHRITE - Nightmares Reign (2018)


DEATHRITE - Nightmares Reign
CD 2018, Century Media Records

for english please scroll down

Chodil jsem do téhle hrobky hrozně rád a dlouho. Hnijící mrtvola, nepříjemný nasládlý puch. Rozkládající se tělo, přemýšleli jsme nad životem po životě. Dál už neexistuje nic, jen utrpení a temnota. Podej mi ruku, má drahá, vezmu tě na výlet bez konce. Tvůj úsměv, maso odpadávající z tváře, kosti zpuchřelé a hnisající. Proces rozkladu nastal již dávno, ale já tě nikdy neopustím. Jednou se setkáme, smrt nám bude vysvobozením.

Němečtí hrobníci DEATHRITE letos přicházejí již se svým čtvrtým albem a za sebe mohu říci, že nejpovedenějším. Od prvního tónu je vše neskutečně chladné, mrtvolné. Hudba zní, jakoby byla složena v pitevních sálech, nahrána v márnici a produkována při exhumování hrobů. Melodie, chlad, špína a prašivina, to je oč tu běží. 


"Nightmares Reign" je silně inspirováno takovými smečkami jako OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Smrt se potkává s podchlazenými melodiemi. Podali jste někdy ruku dobře uleželé mrtvole? Tak máte možnost. Když jsem desku poslouchal stále dokola, asi nejvíc ve mě evokovala zážitky z ranních procházek po hřbitově, kdy si necháváte u jednotlivých náhrobků vyprávět osudy nemrtvých. DEATHRITE jsou prašiví psi, kteří přesně pochopili a vystihli ducha starých časů. Skladby přede mnou doslova mokvají, jsou zkaženou krví, plesnivým artefaktem, které dávaly do hrobů kapely devadesátých let. Přiznám se, že se "Nightmares Reign" stalo na dlouhou dobu mým průvodcem po záhrobí. Za moji maličkost se jedná o vynikající kousek zkaženého masa, které by měl ochutnat každý, kdo vnímá hudbu hlavně srdcem. Našel jsem včera u cesty pohozené studené mrtvé tělo, na prsou mělo vyryto nápis DEATHRITE! Smrt byla cítit všude kolem, jako z nové desky. Vynikající pocta záhrobí!


Asphyx says:

I have been very happy going to this tomb for a long time. A rotting corpse, an unpleasant sweet smell. The decomposed body, we have been thinking over life after life. There is nothing else, just suffering and darkness. Give me your hand, my dear, I'll take you for an endless trip. Your smile, the flesh falling off your face, the bloody and hideous bones. The decomposition process began long time ago, but I will never leave you. Once we meet, death will be delivered to us.

German gravediggers DEATHRITE are coming this year with their fourth album, and I can say this one is the best in my opinion. From the first tone, everything is incredibly cold, deadly. The music sounds like it was composed in autopsy rooms, recorded in the morgue, and produced during the exhumation of graves. Melody, cold, dirt and dust, that’s what this album is about.


"Nightmares Reign" is strongly inspired such bands as OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Death meets undercooled melodies. Did you ever shake hands with well-dead corpse? So you have a chance. When I listened to the album again and again it evokes the experiences from the morning walks around the graveyard when you leave the undead talk the stories about each tombstone. DEATHRITE are gaudy dogs who understand the spirit of old times. The songs in front of me are crumbed, they are rotten blood, a moldy artifact that gave them to the graves the bands from nineties. I admit that "Nightmares Reign" has become my guide for a long time. For me, this is a delicious piece of spoiled meat to be tasted by anyone who feels music by heart. I found a cold dead corpse yesterday next to the road and on the chest this body had cut in a name DEATHRITE! Death was possible to feel all around, same like from a new record. Excellent tribute to hades!


Tracklist:
01. When Nightmares Reign
02. Appetite for Murder
03. Invoke Nocturnal Light
04. Demon Soul
05. Devil's Poison
06. Bloodlust
07. Obscure Shades
08. Temptation Calls

band:
Tony Heinrich  - (Vocals) 
Andy Heinrich - (Guitar) 
Anton Hoyer - (Bass) 
Stefan Heinz - (Drums) 
Tom Michalik - (Guitar)

Info - DRACONIAN / HARAKIRI FOR THE SKY / SOJOURNER - 19.01.2019 – PRAHA – FUTURUM


DRACONIAN / HARAKIRI FOR THE SKY / SOJOURNER

19.01.2019 – PRAHA – FUTURUM



Žhářský útok pod taktovkou zádumčivých tónů

Švédští melancholici DRACONIAN mají u nás pevnou základnu, která se za více jak dvacet let nesmírně prohloubila. Velké nadšení přišlo spolu s oznámením nového turné The Sovereign Arsonists, kde se krom švédských doom metalistů představí také post-black metaloví HARAKIRI FOR THE SKY, kteří nám vloni představili novou desku Arson. Ta se umístila na vysokých příčkách v německých a rakouských hudebních žebříčcích a s kladnými ohlasy nešetřili ani další zahraniční média. Turné doplňují mezinárodní folk-black metalisté SOJOURNER, složení z muzikantů z Nového Zélandu, Švédska a Itálie. Může snad být tato kombinace nějak špatná? Určitě ne! Přijďte se přesvědčit devatenáctého ledna do pražského Futura na vlastní oči a uši.

DRACONIAN – Stellar Tombs


HARAKIRI FOR THE SKY – Heroin Waltz


SOJOURNER – Winter‘s Slumber

Info - SYMBOLIC FESTIVAL WINTER EDITION 2019


SYMBOLIC FESTIVAL WINTER EDITION 2019 

18. – 19.1.2019 – HELLS BELLS Rockin‘ Pub, Na Bělidle 27, Praha 5 Smíchov 

Jak již asi víte, předprodej na historicky první zimní SYMBOLIC bude končit 6.1.2019, a tak máte poslední necelý týden na koupi vstupenky na tento historicky první letní festival v půlce ledna. 

Pokud stále nevíte, jak si lístky na zimní SYMBOLIC zajistit… tedy, jak celý nákup lístků „zprocesovat“, je to opravdu jednoduché – ve videu (které najdete na našem facebooku, nebo ZDE pod článkem) je řečeno cituji, „že součástí vstupenky bude i památeční kartička s Vaším jménem a chcete-li, i fotografií“. ANO, opravdu chceme mít zimní SYMBOLIC vychytaný a proto bude prodej lístků řízen přes email winter@symbolic.cz. 

Na tento email stačí jen napsat KOLIK lístků budete chtít, jména těch jenž si lístky zakupují a POKUD budete chtít na kartičku i fotku, přiložíte fotografie, jež pojmenujete jmény účastníků. Obratem obdržíte potvrzovací email s dalšími instrukcemi. Jednoduché… 

Shrňme si teď o co vlastně na zimním SYMBOLICu půjde: 

- Zimní SYMBOLIC bude dvoudenní akce v rozmezí 18. -19. ledna 2019 v pražském klubu HELLS BELLS. 

- Klub bude otevřen NONSTOP od pátečních 16 hodin až do brzkých nedělních ranních hodin. 

- Během zimního SYMBOLICu se budou promítat na plátno koncerty mnohých metalových kapel (namátkou: IN FLAMES, MOTORHEAD, CHILDREN OF BODOM, DARK FUNERAL, KATAKLYSM, AMON AMARTH, DARK TRANQUILLITY, DEATH ANGEL, KREATOR, TESTAMENT, MAYHEM a spousta dalších). 

- Zároveň zde (uprostřed klubu) vystoupí živě kapely KAZISVĚT a SECTESY. 

- Účast bude možná jen v kraťasech a tričku. Pro tento případ bude v klubu zřízena BEZPLATNÁ hlídaná šatna kam si budete moci své zimní svršky uschovat. 

- Ač zimní, chceme se tvářit jako letní festival, proto se můžete těšit na pivo do kelímku, párek na tácek nebo SYMBOLICké žetony. 

- Za své vstupné dostanete dárkem NOVÝ kelímek na ročník 2019 a speciální kartičku, jenž Vám bude připomínat návštěvu historicky prvního zimního SYMBOLICu vůbec. 

- Prosíme, pokud máte deku, vezměte si jí sebou ať si na ní můžete v klubu s partou kamarádů sednout – zimní SYMBOLIC chce i v tomto směru simulovat letní festivaly. Z tohoto důvodu bude interiér klubu upraven.




E-MAIL PRO OBJEDNÁNÍ VSTUPENEK: winter@symbolic.cz

neděle 30. prosince 2018

Recenze/review - FLESHLESS - Doomed (2018)


FLESHLESS - Doomed
CD 2018, Rotten Roll Rex


for english please scroll down

Je doufám všem jasné, že pokud budete tahat mrtvá těla po zemi, tak po vás zůstanou krvavé stopy. Sérioví vrazi i řezníci na jatkách by mohli vyprávět. Zabíjet živá těla je svým způsobem umění, stejně jako zabíjet hudbou. Ne každý to umí a ne každý dokáže ostatní přesvědčit o tom, že právě ten jeho způsob je ten správný.

Maniaci FLESHLESS za sebou táhnou imaginární káru mrtvých těl již dlouhá léta. Jsou zkušenými veterány, na které je spolehnutí. Nelze u nich očekávat sice nic nového, ale nebudeme si nic nalhávat, i lehký posun v rámci death metalových zákonů se počítá. Letos se tihle šílenci vydali vstříc větší temnotě. Nutno rovnou napsat, že se jedná o povedený počin. Už jen samotný obal napovídá mnohé. Představte si chladné ráno na pitevně. Myslím, že tahle věta vystihuje celou desku asi nejlépe.


Stejně tak, jako se do zdí jatek otiskne nářek zabíjených, tak stejným způsobem znějí i jednotlivé skladby. Drtivé nářezy, melodické linky a pro mě velmi zvláštní temně zákeřná atmosféra. Zajímavé je, že FLESHLESS k vytvoření morbidních nálad používají zcela běžné a mnohokrát slyšené postupy. Jenže jsou sestaveny tak, že album doopravdy řeže. Zaujala mě ještě jedna věc, kterou jsem kapele dříve "vytýkal", ubylo "big beatových pasáží". Máme tak najednou před sebou album, které připomíná velmi dobře seřízený stroj na zabíjení. Jakoby byli FLESHLESS politi mrtvou vodou. Hodně k tomu přispívá řekl bych až antihumánní zvuk, vše sedí perfektně na svém místě, kytary ostře sekají, bicí bolí a přiznám se, že některé polohy hlasu bych od zpěváka opravdu nečekal. Jako celek je pro mě potom novinka "Doomed" velmi milým překvapením. Připomíná rozhovor s vrahem před popravou. Myslím si, že ze sebe letos tahle smečka dostala maximum. Nebourají stylové hranice, ani nikam extrémní metal neposouvají, ale jsou velmi dobrými řemeslníky, kteří odvedli skvělou krvavou práci. Temnotu a vlastní noční můry si s sebou neseme celý život. FLESHLESS se povedlo je zhmotnit a vypálit do našich mozků. Poctivý masakr!



Asphyx says:

I hope it is clear for everyone that if you carry the dead bodies on the ground, then you will leave the bloody traces behind you. The serial killers and the butchers at the slaughterhouse could tell you a lot about it. The killing of live bodies is like art in some manner, as well as killing by the music. Not everyone can do it, and not everyone can convince others that exactly his approach is the right one.

Maniacs FLESHLESS have been dragging an imaginary cart full of the dead bodies for years. They are experienced veterans on whose we can rely. We cannot expect anything else from them, but we haven’t to lie to ourselves, even a slight shift within the death metal laws counts. This year, these madmen have headed for the bigger darkness. Let's say it straight; this album is excellent stuff. Only the album cover itself suggests a lot. Imagine a cold morning in the autopsy room. I think this sentence describes the whole record probably the best.


Just as the lamentation of the killed is printed into the walls of the slaughterhouse, the songs at the album sound by the same manner. Overwhelming cuts, melodic parts, and for me a very strange dark and insidious atmosphere. Interestingly, FLESHLESS uses the most common and very often heard methods to create a morbid atmosphere. But they are compiled in such a way that the album really cuts. I was also impressed by one more thing that I have criticized before, the volume of "big beat passages" decreased. We have in front of us an album that reminds a very well-tuned killing machine. As if the FLESHLESS were poured by dead water. I would say the anti-human sound contributes to it, everything is placed perfectly in the right place, the guitars sharply cut, the drums hurt, and I admit that some of the voice positions I really did not expect from the singer. As a whole, the new album "Doomed" is a very nice surprise for me. It reminds the interview with the murderer before execution. I think this band has done the maximum this year. They do not crush the genre boundaries or move the extreme metal anywhere, but they are very good craftsmen who have done great bloody work. We are carrying the darkness and our own nightmares our whole life with us. FLESHLESS has managed to materialize and burn this darkness into our brains. Honest massacre!


Tracklist:
1. Intro
2. 4th Dominion
3. Human Debris
4. A Bleeding Sculpture
5. Expelled
6. Noise 5
7. Ninety-Seven Pieces
8. Distorted Eulogy
9. Castrate
10. Parasites Fodder
11. Outro

band:
Vladimir - vocals
Michal - guitar
Luděk - guitar
Vitys - drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto sedmdesátý sedmý - Bílé studené vločky sněhu na tvém žhavém těle


Příběh sto sedmdesátý sedmý - Bílé studené vločky sněhu na tvém žhavém těle

Za chvilku jedeme. Kolem pobíhá nadšená a zmatená máma. Představuji si, že tu nejsem, že jsem opustil svoje tělo a vznáším se někde úplně jinde. Nerad bilancuji, ale rok 1994 bych nejraději navždy vymazal z paměti. Zemřela moje milovaná holka a dva nejlepší kamarádi. A já nevěděl, co s Vánocemi. Minulý rok bylo jednoduché se pohádat s otcem, natruc zůstat doma a pak propařit celé svátky, svíjet se v milostné křeči, milovat, být, žít, existovat. Teď mám pocit, že jsem mrtvý, mrtvý osamocený muž, který jako robot nakládá do auta vanilkové rohlíčky (opatrně!), oblečení, svůj batoh s walkmanem a kazetami. Mísy salátu, mísy řízků, hromady dárků, až se ve starém favoritovi nehneme a otec nervózně startuje.

To jsem dopadl, je mi osmnáct a jedu s rodiči na Vánoce k babičce do Jizerek. Kde je má image rebela? Poslouchám vyprávění o starých časech, nudím se, nasazuji sluchátka a koukám z okénka. Kolem se klikatí, vine, vlní, šustí sněhem zavátá cesta před Frýdlant. Favorit supí jak lokomotiva, přehřívá se, ale otec je hrdý škodovák, tak s autem promlouvá, chlácholí ho, na odpočívadle dokonce hladí a děkuje mu. Já mám strach, popadá mě chvílemi panika a nemůžu dýchat. Klepou se mi kolena. Po bouračce, co mi zemřela Káča a já řídil, se plechových skořepin děsně bojím. Stydím se o tom komukoliv říct. "On je zase zamilovanej": snaží se být vtipný jeden z mých rodičů. Stejně ale víme, jak to nakonec dopadne. Fotřík bude ožralej hodinu po tom, co dorazíme. 

Babička samotinká, malinká a vetchá, přesto šíleně silná ženská. Zvířat už nemá mnoho, bez dědy nezvládá, ale pořád je to hospodyňka, jistota ve vesmíru, její obejmutí, ona snad jediná přesně vycítí, co mi je. Takhle vypadal táta potom, co nám bombardovali statek a on se musel dívat, jak mu hoří krávy. Zaslechnu ji, jak promlouvá do duše mojí mámě, ale ta je ráda, že jsme jako ta rodina, co vypadá navenek krásně a spořádaně. Idyla vydrží předpokládaných pár hodin. První lahev vodky a je po prdeli. Už se zase hádají. Chudák babička. Brácha si zaleze s knihou skoro až na půdu a já musím ven. Vezmu pár pytlů jídla pro zvěř a vyrazím.

Přistihnu se, že nastavuji jazyk a hltám sněhové vločky. Dělávali jsme to s Káčou, a než se nám roztály na jazyku, tak jsme si je museli navzájem olíznout. Blbli jsme a já tu teď stojím, v dálce se v hlubokém sněhu boří stádo laní a najednou brečím jako malej kluk. Kde jsi? Volám do větru a bojím se, mám opravdu šílenej strach. Už to vždycky vypadá, že jsem na tom lépe, někdy si nevzpomenu třeba několik dní, ale pak nastane situace, ve které jsme kdysi spolu byli a složím se. Jsem moc mladej na bolest a na smrt. Lehnu si do závěje s rozhodnutím, že umrznu. Jenže znáte to, člověk na životě lpí jak mládě na matčině prsu. Zafunguje záklopka, pud sebezáchovy. 

V baráku se řve, babička pláče, ale svému synovi nic neřekne, protože je vychována tak, že chlapi mají hlavní slovo. To zase budou Vánoce. Štědrý den a večer proběhne na oko hezky, ale všichni cítíme, že se ve vzduchu vznáší napětí. Dostanu spoustu dárků, které si nepamatuji. A potom se mi nahoře v podkroví brácha směje, že brečím do polštáře. Kdyby jen věděl, co mě všechno trápí. Mám šílený sny, žádná betlémská hvězda, ale prožívám pohřeb Kačenky, na kterém jsem nikdy nebyl. Jsme tam celá parta, všichni thrashoví psi. Melu se v posteli až skoro do svítání, konečně usnu.

"Vstávat, máš tu návštěvu!": mlží se nade mnou nejdřív láskyplný obličej. Babička si nikdy nenechala uniknout, aby nás probudila, prý jsme pořád roztomilí vnoučci. Mám na sobě noční košili po dědovi, jégrovky, pokoj nejde skoro vytopit a tak jen vezmu papuče a běžím dolů. Že by konečně nějaký kamarád ze vsi, co si na mě vzpomněl a vytáhne mě ven z toho blázince? Beru schody po dvou a mezi dveřmi vidím známou siluetu. "Moniko?": koktám a cože tu děláš? Usmívá se, holka moje, zvu ji dál, všichni vylézají z pelechů a koukají, co se  děje. Něco blekotám, jsem hrozně překvapený a zvu ji dál.

Asi jsi čekala lepší přivítání, ale vtrhla si sem jak velká voda, jak to umíš jen ty. Monika má dar všechno kolem rozzářit. Přitom zdrhla z domova, že mě musí vidět, že beze mě nemůže být a vůbec, miluju tě a budu s tebou navěky. "Co na to vaši?": zeptá se bábi a ona odpoví, že se pohádali. Má jen malý batůžek s kazetami a CD pro mě jako dárek. Tak se zvednu jako velkej chlap, ve kterým je malá dušička, Moniku představím jako svoji holku a že tu bude se mnou. Chvíli je trapné ticho, na mámě je vidět, jak ji to šrotuje v hlavě, babička moji novou dívku obejme a pošeptá ji, ať je na mě hodná, že už jsem si užil dost. Jenže pak přijde otec a všechno zase posere.

Má hloupý, opilecký řeči. Motá se a já se šíleně stydím. Pak je zase ticho a já cítím, že bych se měl nějak zachovat. Jen nevím jak, situace je pro mě zcela nová. Zvednu se a snažím se rozumně s otcem promluvit. O tom, jak musela Monika několikrát přestupovat na vlak, jak mrzla kvůli mě po nádražích, jak je hodná a že jsem už dospělej. Marný, marný, marný. Něco se ve mě vzepře, už bylo všeho dost. Tak vezmu svoji blonďatou samičku za ruku, odtáhnu ji nahoru a jednám zmatkovitě. Šťastné a veselé, co? Nikdo nás nechápe, ani vaši, ani naši. Tak si uděláme radost po svém. Naházím věci do batohu, vezmu i pár krejcarů, co jsem od všech dostal a jdu se rozloučit. Teď jsem zase za špatnýho já, ale je mi to jedno. 

Najednou stojíme v hustém sněžení před domem, babička s mámou ve dveřích, ať neblbneme, ale jen zamávám. Je to můj boj, můj nekonečný boj. Monika na mě kouká zase jak na svatej obrázek. Co budeme dělat? Ptá se mě, jako to v podobných situacích holky dělají a po mě se chce nějaký rozhodnutí. Copak já vím? Pomyslím si a pak mě napadne jít na chalupu, která je hned kousek. Tak se ještě vrátím, pošeptám to babičce, která nám tam pak jak nějakým spiklencům nosí jídlo a posedět na čaj s rumem. Klíč je pod kaštanem, nejdřív musím rukama odhrabat hromadu navátého sněhu. Aspoň ze sebe dostanu vztek.

Poprvé s Monikou na chalupě. Je to trošku jiné, ale člověk si asi v mnohém hledá podobné typy žen. Vždycky jsem měl hrozně šikovný holky, schopný, silný samice, co se umí postarat. Žádný ukňouraný princezny, podělaný barbie, co neumí ani přiložit do kamen. Stejně, bylo to zvláštní. Nemuseli jsme ani moc mluvit. Nejdřív dřevo, zatopit, rum a pivo, co zbylo z léta. Bez jídla potom do peřin, divoce a hltavě. Vánoce jakoby byly někde úplně mimo. Mám rád vůni jejího nadrženého těla a ona vždycky voněla překrásně. Sex je sex, rum je rum, ale pak je hroznej hlad. Není tu nic, obchody zavřený, kručí nám v břiše. Pár sucharů, zavařenina. Vydržíme do rána v krásném chumlu vyprávění. Budíme se hladem, ale spokojení, že jsme pryč od všeho špatného, co to jen jde.

Přetopím místnost ve které spíme, tak ji jen ráno odhrnu vlasy ze šíje, protože to je jeden z nejkrásnějších kousků kůže, co jsem kdy viděl. Jdu čůrat do závěje před domem a když se vrátím, tak je odkopaná. Leží na boku a oknem létají dovnitř bílé vločky sněhu. Chvíli se vznášejí pokojem a než roztají, tak přistanou jako nějací malí výsadkáři na jejím žhavém těle. Něco tak krásného jsem již dlouho neviděl. Potkal jsem ve svém životě další velkou bojovnici, co si mě sama našla. Nechci, aby nastydla, ale jak starej prasáček se ještě chvíli zálibně dívám. Rok 1994 stál za nic, ale vypadá to, že by snad mohlo být i lépe. Pořád mám sice někde uvnitř hlodavé zvíře strachu, ale Monika je tu, aby mě ochránila.

Neudržím se, naberu z parapetu hromadu sněhu a rozhodím jej nad nahým tělem. Jsi sněhová královna, pojď ke mě. Běžím pak do postele se zbytkem lahve rumu. Jsme možná ztracení, posloucháme možná muziku, která není každému po chuti, ale jsme tu dva, můžeme se o sebe opřít a obejmout se. Nakonec nebudou ty Vánoce tak špatný, řeknu si, když jsem nahoře. Bubnujeme si potom na pupíky, abychom zahnali hlad. Jdi lovit, pošeptá mi do ucha a tak ji pozvu do hospody. Ranní guláš, předtím pivo jen nalačno a paňáčky protože jsou ty svátky. Proč mám vždycky holky, po kterých mi kouká celá hospoda? 

Mám s sebou sešítek můj literární, píšu si pár poznámek, stydím se, když mi tam chce nahlédnout. No a co, já vím, jsem děsně tvrdej, kruťák metalák, ale když jsem tě viděl ráno v pelechu, tak jsem musel napsat báseň o bílých vločkách sněhu na tvém žhavém těle. Vytrhne mi jej z ruky a čte si a já, protože mám upito, tak jdu volat jejím rodičům, že je lvice v pořádku a v dobrých rukou. Ještě, že to vezme máma, tu ukecám, hlavně se prý má teple oblékat (třeba nahá do sněhu, napadne mě, ale to neříkám).

Pak má vlhké oči a asi i klín, protože se přitulí stejným způsobem, jako to dělávala Kačenka, když dočetla těch pár veršů ode mě. Dobře, tak já si tě tedy nechám, dělám si s z ní srandu, ale ona to bere vážně, protože mě miluje. Křupeme sněhem do chalupy, jdeme zadem kolem babiččina domu, stane se z toho zvyk. Zamává z okna a už po mě hází věnec buřtů a chleba. Vyběhnu na hromadu sněhu u okna a líbám svoji bábušku na obě vrásčité tváře. "Ona tě miluje, je to hodné holka": řekne mi s vážností zkušené ženy, která ví a zažila své.

Uražený a se svojí lvicí jsem vydržel až do Nového roku. Občas jsem sice zmizel na půdu, to když mě popadl smutek, ale jinak to bylo neskutečně krásný. To tělo, bože to tělo. Občas jsem se dokonce přistihl, že jsem si kacířky říkal, že Kačenkou bylo všechno možná až moc milé, vláčné, že s Monikou zase zvířecí a živočišné. Co bude dál? Co mě čeká v roce 1995? Vyrovnal jsem si vedle sebe všechny kazety, CD a pár vinylů. Zavři voči brouku a zatoč se, pak píchni prstem. Kreator, dobrá, dnešek bude tedy německy thrashový.

Jsme dva, sami, muž a žena, s málo jídlem, s hodně rumem, se zavařeninami, s peřinami z pravého peří. S hromadami sněhu, s metalem, s kazeťákem, s gramcem, co jde jen někdy, s veverkou, která je úchylná, protože se chodí koukat za okno, když děláme, vy víte co. Vánoce bez stromku, kaprů a řízků, bez salátu, ale se špekáčky a uzeným. S hromadou paštik, tvrdým chlebem, s nekonečnými toulkami lesem a bílou krajinou, kdy mě nechá vyprávět i o Káče a nežárlí, protože je o hodně dospělejší a silnější než já. Taky s křičením, protože ona přitom vždy hodně křičela. Do ticha stoleté chalupy, mezi bílé vločky sněhu a s rozžhaveným tělem, které sálalo víc než kamínka v rohu pokoje.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 29. prosince 2018

Rozhovor - KUNAL CHOKSI z TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS - Tvrdě pracuji a doufám v to nejlepší!


Rozhovor s Kunalem Choksim z labelu Transcending Obscurity Records.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave KUNAL CHOKSI a TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS! Zdravím do Indie. Doufám, že se ti daří dobře. Podle toho, kolik poslední dobou vydává tvůj label nových desek, to vypadá, že ano. Jak tě vůbec v dnešní době, kdy každý stahuje alba z internetu, napadlo založit label? Poprosil bych tě i o krátké představení TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS a pohled do historie. 

Hej Jakube! Je to čest odpovídat na tvůj rozhovor! Mockrát ti děkuji, že jsi si na tohle udělal čas! Věci se nepochybně zlepšují, přestože by mohly být z mé strany lépe organizované. Víc vydání znamená víc práce a je to rok, co jsem byl naposledy na dovolené! Moc jsem nad tím nepřemýšlel, jak to ze začátku vydržím. Začal jsem prostě proto, že jsem chtěl vydat kapely, které ostatní vydat nechtějí, opravdový underground, který dokazuje své činy. Jistě, nelegální stahování naštve a obzvláště to převládá v místě odkud pocházím. Jsem dlužníkem těch pár hrstek příznivců, kteří mě nechali dojít až tam, kde jsem teď. Bez jejich podpory by label pravděpodobně nikdy nevznikl. 

Pro nezasvěcené – Transcending Obscurity nejprve existovalo pod jménem Diabolical Conquest, který začal jako webzine v roce 2005. Nikdy jsme neměli reklamy a byli jsme brutálně upřímní v našich recenzích. Všechno jsme dělali proto, abychom podpořili kapely, které si to zaslouží a pak došlo ke změně názvu, aby to odráželo náš celkový přístup ke všem těmto účelům, tj. Pomáhat v růstu obskurním kapelám. 

Sleduji tvoji práci od počátku a musím říct, že se mi hrozně libí tvůj přístup k muzice, kapelám, promotérům. Děláš toho pro underground opravdu hodně. Je znát, že to pro tebe není jen práce, ale i velký kus srdce. Jaké byly tvé začátky v metalu? Někde jsem četl, že první deskou, která tě k němu přivedla je album od Metallicy – Master of Puppets. Jaké to bylo vyrůstat jako metalista v Indii? 

Děkuji za tvá slova. Rád bych byl dostupný a odpovědný za svou práci. Pracuji naprosto transparentně a informuji kapely o všech věcech jak jen to je možné. Upřímně jsem jenom fanoušek. Začal jsem jako nadšený metalista a ano, být jím v Indii v 90. letech bylo velmi těžké. Neměli jsme přístup k originálním CD a merchi a způsob, jakým jsem se dostával k hudbě, bylo prostřednictvím přátel, kteří pro mě nahrávali kazety u nich doma. Ano, první nahrávka, kterou jsem dostal byla Metallica "Master of Puppets". Bylo to přesně to, co jsem po celý život hledal (až do té doby). Ten chlap, který mě dostal k metalu byl Sherwyn Pinto. Jeho metoda byla jiná - ve skutečnosti mě vzdělával a dal mi hodně informací o kapelách, hudbě, rozdílech mezi žánry a tak dále. Všechny tyto informace nebyly v té době dostupné na internetu. Z tohoto důvodu se mé metalové základy staly silnými a pak jsem strávil následující desetiletí a půl psaním o tom - víš, že jsem taky provozoval webzine, díky tomu dokážu ocenit vaši práci víc než ostatní. A právě, když se na mě obrátila kapela THE DEAD a požádala mě, abych jim (marně) našel vydavatelství, uvědomil jsem si, že bych se možná mohl pokusit podpořit kapelu, o kterou se nikdo jiný nezajímá. To vedlo k vytvoření labelu. Všechno šlo z počátku velmi pomalu a podporovali jsme místní scénu, poté jsem založil několik subvydavatelství. V dnešní době jsem jich hodně opustil a soustředím se zcela na hlavní a jediné vydavatelství – Transcending Obscurity Records.

 

Jak jsem již říkal, v dnešní době spousta fanoušků preferuje digitální formát hudby. Vy, jako label, jej také nabízíte. Kupují si hudbu v tomto formátu lidé hodně? Nebo prodáš víc CD? A jak si vedou vinyly? Nesmíme ale zapomenout i na kazety, ty také vydáváš? 

I přesto, že jsem chlap ze staré školy a dávám přednost fyzickým nosičům, uvědomuji si, že je důležité, abych nebyl tvrdohlavý a nabídl kapelám to, co potřebují. Upřímně, nebyl jsem velkým fanouškem vinylů, ale mnohé kapely jej vyžadovaly. Dostal jsem se k metalu díky kazetám a zdá se, že jsem se k tomu vrátil znovu, po téměř desetiletí. Takže v současné době nabízíme všechny formáty - CD, digitální, vinyly a kazety. A nejen to, nabízíme i speciální sety toho samého, abychom to udělali něčím výjimečné. Je to sice osina v zadku, ale pokud zákazník platí za to, aby získal něco hmatatelného a ojedinělého, myslím si, že je dobré mu to dopřát, když je ta možnost. 

Sama se nabízí otázka, jakým způsobem vybíráš kapely pro svůj label? Máš nějaké požadavky, co se týká třeba koncertování, mluvíš jim do obalu, provedení CD apod.? Nebo je to čistě jejich věc? Dáš třeba na osobní setkání? A co smlouvy? Máš právníka? 

Stejně jako ty, mám hodně zkušeností s poslechem kapel všech stylů (alespoň těch extrémních) a psaním o nich. Myslím, že mi to dává férovou představu o tom, co se mi líbí a co ne. Osobně dávám přednost kapelám, které tlačí vývoj z hlediska zvuku nebo vlivu, ale takových kapel je málo a jsou daleko. Nejsem dobrý obchodník, protože se řídím srdcem a často dělám věci instinktivně, namísto toho abych dělal to, co mi pomůže pokrýt náklady - je to fanoušek uvnitř mě, který většinou rozhoduje. 

Už se ti někdy stalo, že jsi nějakou kapelu odmítl? Pokud ano, tak proč? 

Ve většině případů to prostě není něco, co vyhovuje mému vkusu. Nejde o velikost kapely. Jsme zvyklí tlačit obskurní kapely a pomáhat jim růst. Ale ano, dobrá prezentace a celková estetika, nemluvě o flexibilitě, pomáhá hodně. Některé kapely chtějí být vydány se svým špatným zvukem a prezentací a ani nemají zájem se zlepšovat. Nejsem ohleduplný k tomuto postoji, protože se odráží i na kvalitě a image mé značky. Pokud chtějí, aby jejich hudba vyšla ve všech formátech, měli by být ochotní nabídnout pravé umění nebo mi alespoň umožnit jim s tím pomoct. 

Rozptyl tebou vydávaných kapel je velký. Od blacku, deathu, přes industrial až po doom metal. Musíš mít velký přehled, já jsem od tebe neslyšel špatnou vydanou desku. Je třeba mimo můj „obor“, ale pokaždé má něco do sebe. Vybíráš všechny kapely, které budeš vydávat, sám nebo ti někdo pomáhá? Kolik lidí vlastně stojí za TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS? 

Jak říkám, je to spíše intuice než logika. Těžko se to vysvětluje. Ale ano, můj základ jako pisatel mi určitě pomohl lépe pochopit různé žánry. Kéž bych mohl říci, že jsem pozorně sledoval všechny kapely, které vydaly jen dema, ale později už jsem byl příliš zaneprázdněn. A pro zkušené kapely je snazší ocenit to, co dělám – novější to nedocení a očekávají, že se přes noc stanou senzací. Můžu říct, že sleduji všechny podněty, které se ke mně dostanou a také beru vážně doporučení od mých kapel. Mám zaměstnance, kteří mi pomáhají s balením a expedováním objednávek, ale stále jsem přepracovaný a doufám, že příští rok nebo tak nějak, budu mít nějaký čas pro sebe, abych se mohl soustředit na vlastní umění a hudbu haha. Právě teď je život šílený! 

Tvůj label vzešel z undergroundu. Zajímalo by mě, jak je na tom metal v Indii, co se týká fanoušků. Podporují kapely? Chodí na koncerty? Kupují CD, trička? 

Samozřejmě to není tak velké jako v západních zemích, ale jsme největší na indickém subkontinentu a větší oblasti Asie. My se tam dostaneme. Nemáme jazykovou bariéru, ani nadměrně utlačující vládu, takže můžeme snadno propagovat naše kapely a přivézt sem kapely, aby tady častěji hrály. Lidé navštěvují koncerty, kupují merch, ale jen málo z nich skutečně podporuje hudbu. Opravdu se nezdráhají stahovat většinu věcí nelegálně z internetu, pravděpodobně kvůli omezeným příjmům, ale s tímto přístupem, neexistuje žádný způsob, že by se to mohlo stát pro muzikanty živobytím, nebo alespoň na delší dobu. Tohle by mělo být respektováno, stejně jako všechno ostatní a není žádným zločinem žádat o pár dolarů za digitální stahování nebo fyzický formát podle vlastního výběru. Je to otázka integrity, ale fanoušci raději použijí ty peníze na drahé telefony, boty nebo něco takového haha. 

A co metalové obchody, časopisy, webziny v Indii? Funguje to u vás i po této stránce? 

Je to velmi omezené. Rolling Stone India minulý rok ukončila činnost jejich tištěného časopisu. Distra tady jsou, možná i několik obchodů, ale je jich velmi málo a jsou daleko. Metal je tady spíš určitým výstřelkem, samozřejmě do doby, než člověk dostane práci a založí rodinu, pak se jeho priority drasticky změní. Nemůžu je do nekonečna obviňovat, ale sakra je to hudba - není to tak, že byste ji měli přestat v určitém věku poslouchat, stejně jako nepřestanete sledovat hororové filmy po nějakém čase. Navíc kamarádství v tomto hudebním žánru nejsou výjimečná a nikdy nebudete na koncertě sám, ani když vyrazíte po letech. 

Hrozně se mi líbí, že podporuješ i kapely z vašeho regionu. Pro nás v Evropě a v Americe je to skvělé, protože bychom se jinak k těmto smečkám nedostali. Podařilo se ti s některou „prorazit“? Je nějaká, o které sis myslel, že je dobrá a dnes si díky tobě udělala „jméno“? Jaký je vlastně tvůj nejprodávanější titul? 

Hej chlape, udělal jsem to nejlepší co jsem mohl pro místní scénu. Dokonce jsem zde uspořádal i řadu koncertů a v mém volnu jsem spolupracoval s lidmi z jiných měst a vydal jsem víc než 50 regionálních nahrávek. Je to víc než může udělat kdokoliv jiný, zvlášť jako label, který jim poskytl také PR. Nikdy jsem nemyslel na to, abych prorazil, ale víc na to, abych udělal to nejlepší pro každou kapelu a jejich hudební styl. Samozřejmě jsem si myslel, že si zaslouží dobrou šanci. A jak se dalo čekat, musel jsem se vypořádat s mnoha ignorantskými kapelami, protože to, co dělám, je v těchto končinách něco neslýchaného a oni měli pravděpodobně jiná očekávání. Každopádně vím, že jsem udělal svůj kus práce, když jsem mohl stejně tak snadno udělat to samé s mezinárodním labelem fungujícím celou dobu paralelně. Myslím si, že místní scéna je mnohem lépe vybavená a připravená pro hraní naživo. Nyní, jak víte, jsem zrušil regionální subvydavatelství, abych se zaměřil převážně na to hlavní, protože to je to, co mě teď živí. Neexistují tady PR firmy ani webziny. Musím se na to zaměřit a dělat to nejlepší pro ty, kterým jsem se zavázal na jakoukoliv dobu. 

Píšu pro náš web recenze, dělám rozhovory a reporty z koncertů. A musím říct, že servis od TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS je perfektní. Dostanu všechno vždy skvěle připravené, nemusím si dohledávat žádné informace. Přesně takhle by to mělo být! Jaký máš vztah s tištěnými časopisy, webziny, fanziny? Máš nějaké oblíbené? Jak je pro tebe propagace v tištěných a internetových médiích důležitá? 

Psal jsem nejen pro vlastní webzin, ale když jsem měl čas, tak jsem také přispíval do asi tuctu dalších. Takže se mi líbí tento směr. Miluju psaní. Je škoda, že už to nemůžu dělat, protože se musím starat o chod mého labelu. Zhruba rok, nebo tak nějak, jsem měl také svoji PR firmu, takže jsem se naučil být velmi profesionální, a pak jsem využil trochu svého uměleckého umu, abych se ujistil, že prezentace jde ruku v ruce se značkou. Jsem velmi zvláštní se všemi těmito věcmi. Jsem rád, že to je vidět! Byl jsem na druhé straně jako pisatel, takže mám představu o tom, jaké informace by člověk potřeboval, takže se vždycky ujistím, že je všechno v pořádku! Jsem z Indie, vím, že nemám možnost být fyzicky přítomný na koncertech, takže jsem 100% závislý na propagaci tiskových a internetových médií, která šíří tyto slova. Trávím většinu času těmito záležitostmi, ale i tak cítím, že je to málo. Doufám, že v příštím roce toho budu schopen udělat víc. 


Nechápu trošku jednu věc. Máš spoustu vydaných alb, staráš se o kapely, propagaci. Za vším je šíleně moc práce. Odpočíváš vůbec někdy? A jak? Je TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS tvým hlavním zaměstnání, které tě živí? Pokud ne, tak co je tvoje hlavní práce? 

Zoufale potřebuji dovolenou! Pracoval jsem příliš tvrdě, ale je také důležité dělat věci významným způsobem, než jenom existovat a dělat věci jen tak, aby se staly. Neustále potřebuji ospravedlnit důvěru, kterou do mě kapely vložily tím, že dělám všechno, co je potřeba a nezbytné pro jejich vydání a i přesto, že jsem trochu ve skluzu, to byl za poslední rok obrovský pokrok. Od toho, kdy jsem pracoval z mé ložnice a koordinoval věci přes telefon, jsem se přestěhoval do opravdové kanceláře v přízemí, kde pracuji ve společnosti svých zaměstnanců, což rozhodně činí věci efektivnějšími. Najal jsem metalového přítele, který mi pomáhá s propagací, takže je to vzrušující. Je to stále malý pokrok, ale myslet si, že všichni děláme metal na plný úvazek to je něco, jako když se sen stane skutečností. Nemyslím si, že bych bych schopný makat spokojeně přes 14 hodin denně každý den v týdnu, pokud to není něco, pro co mám vášeň. Ale jo, teď potřebuji zvolnit. Bolí mě tělo. Můj krevní tlak je vysoký, což jsem se právě dozvěděl. Ale naděje je na obzoru. Určitě chci být schopný dostat se ven častěji a nezůstávat v mém křesle, které mi začíná dělat problémy se zády kvůli přepracování! 

Mě, jako death metalistovi, si poslední dobou udělal velkou radost vydáním SATHANAS, PAGANIZER a MASTER. Všechno jsou to evropské kapely. Jak jste se dali vlastně dohromady? 

Děkuji mnohokrát! Jen se snažím dělat to nejlepší pro každou kapelu s níž spolupracuji, a pak o ní šířit povědomí a jedna věc vede k další. Přinejmenším tak k tomu došlo s PAGANIZER, s nimiž jsem nejprve začal spolupracovat jen na EP. Rogga Johansson byl spokojený s mým úsilím a tak mi dovolil pracovat i na celém albu “Land of Weeping Souls”, které bylo opravdu fenomenální nahrávkou a obrovským úspěchem pro label. Byl to on, který doporučil můj label Paulu Speckmannovi pro MASTER a nakonec to vyšlo. Byl to sen, který se stal skutečností, že spolupracujeme s kapelou tohoto postavení, na které jsme všichni vyrůstali a poslouchali ji. SATHANAS jsou vynikající kapelou – až božsky upřímní a abych řekl pravdu, tak stanovují standardy v rámci jejich stylu. Nezajímám se o ultra-hlučné černé / thrashové kecy, ale skutečné riffy jsou to, o čem to je. Tihle kluci jsou nefalšovaní a doufáme, že příště to uděláme ještě lépe! Je to trochu hanba, že jsou trochu mimo zájem, ale s upřímným úsilím se výsledky dostaví. 

Máš nějaký sen, kapelu, kterou by sis chtěl vydat? 

No bylo by jistě epické, kdybych vydával věci INCANTATION, kteří jsou jednou z mých oblíbených kapel. Ve skutečnosti to bylo jejich CD "Diabolical Conquest", které jsem si objednal v polovině 90. let, kdy začalo celé to šílenství s webzinem a tak. Samozřejmě mám několik oblíbených kapel jako jsou Suffocation, Napalm Death, Immolation, Gorguts a se všemi bych moc rád spolupracoval, ale v tomto okamžiku je to jen sen. Možná za deset let nebo později by to mohlo být hmatatelnější, kdo ví? 

Jak jsi na tom s koncerty? Chodíš na metal, případně organizuješ i živá vystoupení? A je nějaká kapela, která tě poslední dobou naživo rozsekala? Když už si najdeš chvilku pro sebe, sedneš si a chceš si pustit oblíbenou muziku, jaká to bude? 

Naposledy jsem se zúčastnil koncertu IMMOLATION. Byl to nářez. Organizoval jsem koncerty před několika lety, ale v dnešní době na to prostě nenajdu čas. Když skončím s prací, trávím čas se svými mazlíčky, zejména s mým psem Dashem a samozřejmě se svými šesti kočkami, haha. Je to pro mě velmi terapeutické. Rád také sleduji filmy! Poslouchám hudbu, když pracuji (dobře, je to součást mé práce!), ale jo, i ve svém volném čase, když mohu poslouchat věci v klidu, poslouchám důkladně svá vlastní alba, zejména ta, která vyjdou, abych mohl začít myslet dopředu a plánovat věci v mé hlavě. Nemám žádný odpočinek haha! 

Děkuji ti moc za rozhovor. Je to pro mě čest. Přeji ti, aby se TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS dařilo, aby byl tvůj label úspěšný a aby bylo vše dobré i v osobním životě. Děkuji i za spoustu skvělých vydaných nahrávek. Jsem rád, že i v dnešním světě se najdou lidé, kteří podporují metal srdcem jako ty! 

Děkuji moc za tvou podporu Jakube! Jsi příliš laskavý a nemyslím si, že si zasloužím všechno to, co jsi řekl haha! Jenom tvrdě pracuji a doufám v to nejlepší. Je to o vzestupech, pádech, překvapeních i o zklamáních, když máš očekávání, ale důležitá věc je nenechat se zastavit. Na zdraví člověče! 

Oficiální stránky – http://tometal.com

Interview - KUNAL CHOKSI and TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS - I work hard and hope for the best!


Interview with Kunal Choksi from label Transcending Obscurity Records.

Translated by Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Ave KUNAL CHOKSI and TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS! 

Greetings to India. I hope you are well. Depending on amount of recently released new albums by your label, it looks like you are doing fine. How do you get an idea to create the label nowadays, when everyone is downloading albums from the Internet? I would also like to ask you for a short introduction to TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS and a look into history. 

Hey Jakub! It’s an honour to answer your interview! Thank you very much for taking out the time to do this man! Things are getting better no doubt even though they could be better planned at my end. More releases mean more work and it’s been a year almost since I went on a holiday! I didn’t think about the response or how I will sustain things when starting off. I started off simply because I wanted to sign bands that others weren’t signing, the real underground ones that showed real promise. Sure illegal downloading sucks and that’s especially true and prevalent where I come from. I’m indebted to those few handful of supporters that allowed me to get to where I am now. Without their support, the label probably would never have taken off. 

For the uninitiated, Transcending Obscurity first existed under the name of Diabolical Conquest, which started off as a webzine way back in 2005. We never had ads and were brutally honest with our reviews. It was all done to promote deserving bands and then there was a name change to reflect our overall approach towards all of this i.e. to help obscure bands rise. 

I have been following your work from the beginning, and I must say that I really enjoy your access to music, bands, and promoters. You do a lot for underground. It is known that this is not just a job for you, but a big piece of heart. What were your beginnings in metal? Somewhere I read that the first album that brought you to it is Metallica's - Master of Puppets album. What was it like growing up as a metalhead in India? 

Thank you for your kind words. I like to be accessible and be accountable for my work. I work with full transparency and inform bands on things as much as possible. I’m just a fan honestly. I started off as an overenthusiastic metalhead and yes, being one in India was very difficult in the ‘90s when I started off. We didn’t have access to original CDs and merch, and the way I got music was through friends who recorded tapes for you at their homes. Yes, my first tape that was given to me was Metallica’s ‘Master of Puppets’. It was exactly what I had been looking for all my life (till then) apparently. The guy who got me into metal was Sherwyn Pinto. His method was different – he actually educated me and gave me a lot of information on bands, the music, differences between genres and so on. All this information wasn’t easily available on the internet back in the day. Because of this, my base in metal became strong and then I spent the next decade and a half writing about it – you know I too ran a webzine which makes me appreciate your work with your webzine more than others. And it was when this band The Dead approached me asking me to find labels for them (in vain), that I realized that perhaps I should try and support the band if no one else is interested. That led to the formation of the record label. Things were very slow initially and to support the local scene, I even started sub-labels. Nowadays however I’ve phased them out pretty much and I’m focusing completely on the main and only label, Transcending Obscurity Records. 


As I said before, a lot of fans prefer the digital music format today. You, as a label, also offer it. Do they buy music in this format a lot? Or do you sell more CDs? And what about vinyls? But we cannot forget about the cassettes, do you also publish them? 

Even though I’m an old school guy and prefer having it on the physical format, I realize the importance of not being stubborn and offering the bands what they need. I wasn’t big into vinyl honestly but many bands demanded that. I got into metal with tapes and it seems I’m back to it again, after a gap of almost a couple of decades. So at the moment, we’re offering all formats – CD, digital, vinyl and cassette. Not only that, we’re even offering box set versions of the same, just to make it that much more special. It’s a pain in the ass but if the customer is paying for it to get something physical and treasures it, I feel it’s good to give him more while you’re at it. 

The question is, how are you selecting bands for your label? Do you have any requirements in terms of concerts, are you talking to band about cover, making a CD, etc.? Or it up to only on band? Would you like a personal meeting? What about the contracts? Do you have a lawyer? 

Like you, I’m pretty experienced listening to bands of all styles (at least the extreme ones) and writing about them. I guess that gives me a fair idea of what I like and what I don’t. Personally I prefer bands that push the envelope in terms of sound or impact but such bands are few and far between. I’m not a very good businessman because I follow the heart and often do things instinctively than what will help me achieve the breakeven point – it’s the fan in me taking decisions most of the time. 

Has it ever happened to you that you rejected a band? If so, why? 

In most cases it’s just not something that appeals to my taste. It’s not about big or small. We’re used to pushing obscure bands, helping them rise. But yes, good presentation and overall aesthetics, not to mention flexibility helps a lot. Some bands just want to go with their poor sound and aesthetics and they don’t even want to improve on it. Of late I’m not considerate for this kind of attitude because it reflects on the quality and image of my label too. If they want their music to be out on all formats, they better be willing to offer the right kind of artwork and masters, or have me at least help them out with that. 

The diversity of the bands you released is great. From black, death, through industrial to doom metal. You must have a great deal of insight, I have not heard from you a bad album. It has to be outside my "field", but it always has something in it. Are you choosing all the bands you're going to release, alone or somebody is helping to you? How many people are actually behind of TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS? 

I take the call myself. It’s a bit intuitive at times rather than logic. It’s difficult to explain. But yes, my base as a writer has definitely helped me get a better grasp of the different genres out there. I wish I could say that I keep a close eye on all the demo-level bands out there because of late I’ve just been too busy. And it’s easier for experienced bands to appreciate what I’m doing – the newer ones lack appreciation and expect to be a sensation overnight. With that said, I do check each and every submission that comes my way and also take recommendations of my bands seriously. I do have a staff to help me with the packing and to execute orders but I’m still overworked and hope by next year or so, I can have some time for myself so I can focus on my own art and music haha. Life is just insane at the moment! 

Your label came from the underground. I wonder how metal is in India for fans. Are they supporting bands? Are they going to concerts? Buying CDs, T-shirts? 

It’s obviously not as big as it is in the Western countries, but it’s the biggest in the Indian subcontinent and most parts of Asia. I’d say we’re getting there. We don’t have a language problem or an overly oppressive government so we can easily promote our bands and have bands to come down and play here often. People attend shows, buy merch, but only a few them actually support the music. They have no real qualms in downloading most of the stuff illegally probably because of limited income but with this attitude, there’s no way the musicians here can sustain this for a living or for very long. This line should be respected just as much as any, and it’s no crime to ask for a few bucks for a digital download or a physical format of their choice. It’s a matter of integrity but the fans would rather use that money for expensive phones or shoes or something haha. 

And what about metal shops, magazines, webzines in India? Does it work there? 

It’s very limited. Rolling Stone India shut down their physical magazine last year. Distros are there, perhaps a couple of shops too, but it’s very few and far between. Metal is more of a passing fad here until of course the person gets a job and starts a family, after which his priorities are drastically changed. I can’t blame them entirely but hey it’s music – it’s not like you ought to stop listening to it after a certain age, just like you don’t stop watching horror movies after a point of time. Moreover the camaraderie in this line of music is exceptional and you’ll never be alone at a show even if you go to one after years. 

I like the fact that you also support bands from your region. It's great for us in Europe and America, because we would not get to those bands. Did you manage to break through with someone? Is there any one you thought they was good and today they made you a "name"? What is your best-selling title? 

Hey man I did my best for the scene here. I even did a series of shows here and collaborated with people in other cities in my time and went on to put out over 50 regional releases. It’s more than anyone could I guess, especially as a label that also did PR for them. I never thought of breaking through but more along the lines of doing my best for every band given their style of music. Of course I thought they were deserving of a good chance. And as you can expect, I had to deal with a lot of ignorant bands as what I’m doing is kind of unheard of in these parts and they had different expectations perhaps. All in all, I know I did my bit when I could just as easily have done the same with the international label running parallel all the time. I think the scene here is a lot more aware with better facilities particularly for playing live. Now, as you know, I have phased out the regional sub-labels to focus on the main one entirely as that’s what I now do for a living. There’s no PR company or webzine either, due to lack of time. I need to focus on it and do my best for whoever I’ve committed to for whatever period of time. 

I write for our web site reviews, interviews, and reports from concerts. And I have to say that service from TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS is perfect. I get everything always well prepared, I do not have to search for another information. That's exactly how it should be like! What is your relationship with printed magazines, webzines, fanzines? Do you have any favorite? How is the promotion of print and internet media important to you? 

I used to write not only for my own webzine but also contribute to about a dozen others back when I had the time. So I like this line man. I love writing. It’s a shame I can’t do it anymore because I have to run my label. Till about a year or so back, I also had my PR company going so I learnt to be very professional with that, and then I use a bit of my art experience to make sure the presentation is up to the mark. I’m very particular with all of these things. I’m glad it’s getting noticed! Having been on the other side of things as a writer, I have an idea of what information one would need, so I make sure everything is up to the mark! Being from India, I know I can’t have physical presence at shows so I’m 100% dependent on the promotion of print and internet media to spread the word. I spend most of my time with this kind of stuff but even that is less I feel! Hopefully I’ll be able to do more in the coming year.


I do not understand one thing a little bit. You have a lot of released albums, you care about the bands, the promotion. Behind all this is a lot of job. Are you ever resting sometimes? And how? Is TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS your main job? If not, what's your main job? 

I badly need a vacation man! I’ve been working WAY too hard but it’s also important to do things in a significant way than just existing and doing things as and when it all happens. I constantly need to justify the faith the bands have put in me by doing everything that is needed for their releases, and even though I’m lagging behind a bit, the progress in the last year or so in particular has been tremendous. From working from my bedroom and coordinating things over phone, I have actually shifted into a proper office downstairs where I work in the company of my staff which definitely makes things more efficient. I’ve hired a metalhead friend to help me out with the promotional part of things so that’s exciting. It’s still a tiny operation but to think that we all are doing metal full time, it’s something of a dream come true. I don’t think I’d happily put in over 14 hours of work every day of the week if it’s not something I’m as passionate about. But yeah, I need to chill now. My body aches. My blood pressure is high, I’ve just learnt. But hope is on the horizon. I definitely want to be able to get out more and not stay put in my chair that’s started giving me back problems because of overwork! 

I, as a death metal fan, have been very happy with the release of SATHANAS, PAGANIZER and MASTER recently. Everything is European bands. How did you get together? 

Thank you so much! I just try to do my best for every band I work with and then the word spreads and one thing leads to another. At least that’s what happened with Paganizer, with whom I started working with for just an EP at first. Rogga Johansson was happy with my efforts so he let me work on the ‘Land of Weeping Souls’ full length too which really was a phenomenal release and it ended up being a huge release for the label as well. It was he who recommended my label to Paul Speckmann for Master, and it ultimately clicked. It was a dream come true to work with a band of that stature, one that we all grew up listening to. Sathanas are an excellent band – honest-to-goodness and they’re quite frankly setting the standards on how it is to be done within the style. I don’t care about the ultra-noisy black/thrash crap, but real riffs are what it’s about. The guys are genuine and we hope to do better next time around as well! It’s a bit of a shame that the kids are out of the loop but with sincere efforts, results will show. 

Do you have a dream, a band you want to release? 

Well, it’d sure be epic to put out stuff by Incantation, who happen to be one of my favourite bands. In fact, it was their ‘Diabolical Conquest’ CD which I ordered in the mid-90s that started the whole madness with the webzine and what not. I have several favourites of course like Suffocation, Napalm Death, Immolation, Gorguts, all of whom I’d LOVE to work with, but it’s just dreaming at this point of time haha. Perhaps a decade or so later, it could be more tangible, who knows? 

What about you and concerts? Are you going to metal or are you organizing live performances? And is there any band that kick your ass by their live show recently? When you have a time for yourself, you sit down and want to play your favorite music, what you will play? 

I last attended an Immolation concert. It was pretty kickass. I used to organize shows myself a few years back but nowadays I just don’t find the time. When I’m done with work, I spend time with my pets, especially my dog Dash and of course my six cats every now and then haha. It’s very therapeutic for me. I also love watching movies! I listen to music on and off when I’m working (well, it’s part of my work!) but yeah, in my free time when I can listen to stuff peacefully, I listen to my own albums thoroughly, especially the ones that are coming out so I can start thinking ahead and plan things in my head. There’s no rest there haha! 

Thank you very much for the interview. It's an honor for me. I wish you TRANSCENDING OBSCURITY RECORDS to be successful and doing well in your personal life as well. Thank you for a lot of great releases. I am glad that even in today's world there are people who support metal with a heart like you! 

Thank you so much for all your support Jakub! You’re way too kind and I don’t think if I’m deserving of all what you’ve said haha! I just work hard and hope for the best. There are ups and downs, surprises as well as disappointments when you expect things, but the important thing is to not let up. Cheers man! 

Official Site – http://tometal.com

TWITTER